1. Co je trauma?

Slovo trauma pochází z řečtiny a znamená ránu, zranění, poškození. Z hlediska psychologického se jedná o krátce, nebo dlouze trvající událost s vyjímečně intenzivním ohrožením katastrofického charakteru, která téměř u každého vyvolá zážitek výrazné stresové reakce, hlubokého zoufalství a bezmoci. Tato událost je spojená s fyzickou, psychickou bolestí. Dalo by se říci, že trauma je jako obrovská tlaková vlna, která se přežene a otřese všechny podmínky existence a hluboce zpochybní obraz o sobě a světu.

2. Situace, které vysokou mírou pravděpodobnosti působí traumaticky

Určitě se jedná o situace katastrofického charakteru jako přírodní katastrofy každého druhu (povodně, vichřice, lesní požáry, laviny, ...), válka, vyhoštění, vyhnání, migrace, mučení.

Podle Luise Reddemann se v našich běžných životních situací jedná především o nehody (dopravní neštěstí, nebo nehody na pracovištích, nebo při sportu). Dále o ztrátu blízké osoby (zvláště nečekaně a v dětství), zanedbávání, fyzické a psychické týrání, sexualizované násilí, traumata po lékařských zákrocích (i když nutných), život nebezpečné onemocnění dítěte, život ohrožující diagnózu, nebo když jsme svědky z výše uvedených situací.

3. Rozdíl mezi zátěžovou situací a traumatem

Zátěžovou situaci bychom přirovnat k namožené ruce. Je zde možný relativně snadný a rychlý návrat do původního stavu. My sami máme dostatek psychických sil a zkušeností pro zvládnutí této situace. Naproti tomu bychom trauma mohli přirovnat ke zlomené ruce. Život už nikdy nebude jako dřív, protože nastaly trvalé změny. V dané situaci se vyskytla vysoká míra ohrožení a pocitu bezmoci. Člověk ztratil kontakt se sebou a danou situací. Není v jeho silách situaci sám zvládnout.

4. Formy psychické traumatizace

4.1. Primární

Jedná se především o výše uvedené situace, kdy já sám jsem obětí těchto život ohrožujících okamžiků, nebo jsem nucen těmto situacím přihlížet.

4.2. Sekundární

Traumatem je zasažena rodina oběti.

4.3. Terciální

Daná ohrožující situace dopadá na svědky, pracovníky IZS, terapeuty, sociální pracovníky, ...

5. Posttraumatická stresová porucha

Jedná se v podstatě o neurotickou poruchu, při které postižený člověk opakovaně prožívá nepříjemnou situaci ve svých myšlenkách a snech, pociťuje emoční otupělost nebo naopak návaly hněvu a často se také straní společnosti či podnětům, které mu traumatickou událost připomínají. Stav se také často zhorší ve chvíli, kdy se přiblíží výročí traumatické události. Posttraumatická stresová porucha se může projevit i několik měsíců po prožité traumatické události.

6. Co je disociace?

V rámci psychotraumatologie se často objevuje termín disociace. Toto slovo pochází z latiny, kde předpona dis znamená od sebe a slovo socius zase společník, druh. V terminologii psychologie se jedná o odštěpení, fragmentaci v oblasti obrazů, emocí, myšlenek, tělesných i senzorických prožitků. Dalo by se říci, že disociací se daná osoba dostává do "role" nezúčastněného pozorovatele. Dochází k vnitřnímu oddělení traumatické události od vědomí, ke stavům zamrznutí (ochromení), ke snížení tepové frekvence, a někdy až ke ztrátě vědomí. Tento mechanismus umožňuje dané osobě vůbec danou traumatickou událost přežít.

7. Terapeutická práce s traumatem

Existuje více cest, jak pracovat s traumatem. Já používám psychodynamickou imaginativní traumaterapii podle Luise Reddemann. Tento způsob práce využívá imaginaci jako jeden ze zdrojů, který zvyšuje psychickou odolnost, protože vytváření dobrých obrazů, dobrého světa ve vlastním nitru zvyšuje oporu, sílu a dává útěchu.

Imaginativní traumaterapie využívá nejnovější poznatky z neurobiologie. Jedná se o řízenou imaginaci, která probíhá ve společném dialogu. Jsme s klientem v neustálém kontaktu, který může kdykoliv do procesu zasáhnout, nebo ho zastavit. Před jednotlivými imaginacemi je klient nejdříve informován o postupu.

Traumaterapie probíhá v těchto krocích:

7.1. Stabilizace

Jádro celé traumaterapie. Smyslem je naučit se zvládat traumatické vzpomínky za pomoci vnitřních a vnějších zdrojů, přičemž zdrojem se rozumí vše, co pomáhá zvládnout stresovou situaci. Jak říká Luise Reddemann: „ Každý člověk disponuje silami potřebnými potřebnými k tomu, aby se sám vyléčil a terapeutova nejdůležitější úloha spočívá v podpoře těchto zdrojů. “ Dnes je na tento způsob práce kladen větší důraz, nežli na odkrývání samotného traumatu, protože na tomto kroku závísí až 85% úspěchu. 

Pro stabilizaci se používají v různých kombinacích tyto nástroje:

PRÁCE SE SAMOTNÝMI ZDROJI KLIENTA (činnosti, myšlenky, aktivace smyslů, tělesné prožitky, setkání s lidmi)

PRÁCE SE SEBEDISTANCÍ (technika pozorovatele, trezoru, obrazovky)

PÉČE O MLADŠÍ ZRANĚNÉ JÁ

PRÁCE SE ZRAŇUJÍCÍMI INTROJEKTY

 

7.2. Konfrontace s traumatem metodou BASK

Tato metoda spočívá v převyprávění traumatické události pomocí čtyř kroků, které zahrnují postupně všechny oblasti člověka. Metodu popsal Bennett G. Braun (1988) pro práci s disociacemi.

BEHAVIOR (chování) 

AFFECT (pocity)

SENSATION (tělesné pocity)

KOGNITION, KNOWLEDGE (myšlenky, vědění)

 

7.3. Integrace

V poslední fází traumaterapie jde o zaujetí postoje vůči traumatu v kontextu celého života. Především se pracuje s procesem odpuštění a viny.