1. Kdy nastává problém?
Všichni máme zkušenost s pocitem strachu. Příkladem může být vysokohorská turistika. Když se blížíme k horskému vrcholu, tak již jako opora slouží pouze řetězy a kluzký povrch skály. Najednou celé naše tělo zbystří a my prožíváme tento pocit, který nás upozorňuje, abychom zvažovali opravdu každý krok. Jinými slovy v tomto případě nás strach chrání, abychom neudělali osudovou chybu a neztratili bychom svůj vlastní život. Podobných příkladů bychom mohli nalézt mnohem více. Ale současně také víme, že pokud ohrožující situace pomine, i pocit strachu zmizí.
Mohli bychom tedy říci, že problém nastává tehdy, když nás strach paralyzuje natolik, že nám překáží v životě. Stává se naším životním společníkem a jeho přítomnost již nepomáhá, ale ochromuje. V tuto chvíli je na místě vyhledat odbornou pomoc.
2. Rozdíl mezi strachem a úzkostí
Při pohledu na tento pocit, můžeme ještě více rozlišovat. Může se jednat o strach, který je vázán na nějakou konkrétní situaci, strach z něčeho, ale také o strach, kterému nemůžeme přiřadit konkrétní obsah. Pak můžeme mluvit o úzkosti, která je většinou nepříjemnější než konkrétní strach, protože je neohraničená.
3. Dopad strachu a úzkosti v našem životě
Když bychom se na pocit strachu nebo úzkosti dívali co do projevu, zjistíme že automaticky, aniž bychom si toho byli vědomi, zasahuje naše tělo. Prožíváme napětí ve svalech, které se většinou projevuje ztuhlou šíjí, ztuhlými rameny nebo bolestí rukou. Může docházet k bolesti břicha, proto nelze příliš jíst, prožívá se jakási neurčitá plnost, dochází k zácpě nebo naopak průjmu. Někomu se třesou ruce, nohy, někdo má přiškrcený hlas. Mohou se střídat teplotní tělesné změny, zima a horko. Někdo prožívá pocit dušení, má mělké dýchání, nemůže se pořádně nadechnout. Jiný prožívá tlak na hrudi, bolest srdce, nebo pocit slabosti, kdy je na omdlení, motá se a bolí hlava. Někdo se často budí, prožívá noční děsivé sny.
Samozřejmě, že toto automaticky vyvolává sebezáchovné reakce i v naší psychické rovině. Strach nás uzavírá emocionálnímu prožívání a aktivitám, které nám přináší radost a smysluplnost. Izoluje nás od ostatních lidí a tím ztrácíme hodnotu vlastní ceny, sebeúctu a v neposlední řadě i cíl a smysl v životě. Strach, úzkost ochromuje celý náš život.
4. Z čeho strach, úzkost vzniká?
Dalo by se říci, že z velkého nepoměru nejistoty života a možnostmi něco dělat. Život sám nelze mít 100% pod kontrolou, protože přicházejí situace, které neovlivníme a s tím i prožitek bezmoci. Mluvíme o tkz. zbytkové nejistotě. A právě, když je tato zbytková nejistota větší než naše možnosti situaci ovlivnit, pak dochází k aktivaci strachu. Čím dříve se budu moci chytit nějaké opory, tím dříve budu mít strach pod kontrolou. Z toho důvodu z pohledu existenciální analýzy strach vzniká z nedostatku opor a podržení, proto se tyto opory a podržení v rámci terapie hledají.
5. Druhy strachu
Existenciální analýza rozlišuje dva druhy strachu:
5.1. Bazální strach
Bazální strach vždy aktivuje pud sebezáchovy, protože v tomto případě jde o život. Vyvolává pocity, že nic nedrží, není na co se spolehnout, jsem vydán na pospas. Příkladem může být zkušenost topení se ve vodě, kdy pud sebezáchovy mě vede k boji, tedy k tomu, abych zůstal nad hladinou. Ale na druhou stranu se může jednat i o situaci, kdy mě otec tak bil, že jsem si myslel, že to nepřežiji. Pud sebezáchovy mohl odpojit emocionální proživání a dělat, že v této situaci nejsem. Může se také jednat o zážitek, kdy ztracím vlastní síly natolik, že prožívám svůj konec.
5.2. Anticipační strach
Jedná se o strach, že se znovu vrátí to, co jsem již prožil. Tento strach se odehrává v našich představách. Posiluje se tím, jak často na danou situaci myslím, nebo ji pozoruji. Příkladem může být situace, kdy jsem prožil nějakou formu dušení a bojím se toho, že se to znovu vrátí. Strach bude tím větší, jak často budu myslet během dne na to, že se podobná situace může vrátit. Na základě toho se roztáčí spirála strachu, která vytváří začarovaný kruh.
6. Terapeutická práce se strachem a úzkostí
6.1. Bazální strach
U takového strachu s klientem pracujeme na dvou oblastech. První oblastí je mapování a posilování jeho opor a ochrany ve všech dimenzích života. A druhou oblastí je postupné vytváření nového postoje k sobě, protože díky prožité zkušenosti vznikl postoj, že nic nedrží, nelze se na nic spolehnout. Cílem nového postoje je přijmout skutečnost, že něco může držet, o něco se mohu opřít, a že ztráta do života patří. Život je částečně nejistý. Nejsme ani všemocní, ani bezmocní.
6.2. Anticipační strach
U anticipačního strachu jde především o to rozbalit spirálu strachu, tedy paradoxně jít tomuto strachu naproti, podívat se na něho, vydržet jeho vegetativní projevy. Tím dojde k odlehčení od symptomů, strach není dále živen a dochází k jeho zmírnění a otevření se životu.
K rozbalení spirály strachu se používají:
6.2.1. ZÁKLADNÍ NÁSTROJE
- mapování a posilování opor a ochrany klienta
- konfrontace s tím, co nahání strach
- práce s vlastními hodnotami a kompetencemi, které mi pomáhají strach vydržet.
- biografická práce, která ukazuje, kde byl nedostatek opor, a jak to souvisí se současností.
6.2.2. SPECIFICKÉ METODY
- Imaginativní stabilizační techniky
- Paradoxní intence
- Dereflexe
- Osobní hledání pozice
- Brána smrti
